Dalšími třemi oslovenými v projektu pétanque rozhovorů jsem tentokrát oslovil Danu Klúčikovou ze Slovenska, Dragana Antonijeviče ze Slovinska a Josefa Kuchlera z Německa. Máte opět možnost si přečíst něco málo zajímavostí z jejich života a také zajímavé odpovědi na otázky, které jsou nejen zajímavé a inspirující, ale také přináší kupříkladu otazníky. Přeji příjemné čtení.

DRAGAN ANTONIJEVIČ

Jedním z nejznámějších slovinských hráčů, které můžeme potkávat na českých turnajích, je bezesporu Dragan Antonijevič. Dragan se řadí do početné rodiny hráčů napříč hranicemi, kterým se pétanque stal doslova životním stylem. Jeho dobrácká, veselá a sympatická povaha tak trochu zůstává před branami pétanque turnaje, kde se plně věnuje soustředění, takže ho známe povětšinou v této podobě. Jak sám o sobě říká: „Vždy hraji vážně a naplno, i když se hraje třeba jen na nějakém přátelském pikniku. Hrát jen tak pro zábavu prostě neumím.“

A přitom tento rodák z chorvatské Puly je založením veselý chlapík, milující život a humor a je skvělým vyhledávaným společníkem. Dragan vyznává sportovní přístup k životu. V zimě rád běhá na lyžích, v létě se věnuje turistice v horách i lesích, ostatně slovinská příroda k tomuto koníčku přímo vybízí. Jeho další velkou vášní kromě pétanque je hudba, konkrétně hra na kytaru, a také se věnuje ochotnickému divadlu. Rád vaří, pochutná si na dobrém a zároveň zdravém jídle. Nemá vysloveně nějaký svůj oblíbený pokrm – kromě černé hořké čokolády, kterou si prostě nemůže odpustit!

Dragan žije v hlavním městě Slovinska v Lublani, je členem Club de Petanque Brdo Slovenie. Absolvent oboru žurnalistiky a komunikačních studií pracuje v současnosti jako projektový manažer. K pétanque se dostal v roce 2002 a jeho největším úspěchem je účast ve čtvrtfinále mistrovství světa jednotlivců v roce 2014, které se konalo ve francouzském Nice. Dragan je čtrnáctinásobným mistrem Slovinska v různých kategoriích. Spolu s vynikající slovinskou hráčkou Kajou Jamnik jsou jediní, kteří zvítězili ve všech kategoriích, které ve Slovinsku mají a kterých se mohli zúčastnit. Dragan také neváhá za pétanque vyjet za hranice, je patřičně pyšný na svá čtyři vítězství v turnajích Centrope – CC Rakousko 2016, CC Slovinsko 2014, CC Slovensko 2013 a 2019. Je několikanásobným reprezentantem Slovinska a také reprezentačním trenérem slovinských žen. Několikrát navštívil turnaje hrané v České republice, ale zde se nepodařilo zvítězit. Ostatně jestli jsou mé záznamy správné, český turnaj se ještě žádnému Slovinci vyhrát nepodařilo.

Jaký největší rozdíl vidíš mezi turnaji hranými v Česku a ve Slovinsku?

Největší rozdíl vidím v počtu hráčů. Ve Slovinsku máme jen okolo 200 hráčů. Hrajeme národní ligu klubů, kde každý týden hrajeme podle stejného modelu, jako se hraje Eurocup. A potom máme národní šampionáty, takzvané TOUR mistrovství.

Co se ti líbí na českých turnajích a kam jezdíš nejraději?

Zde musím jednoznačně zmínit skvělou organizaci a pohostinnost na turnajích v České republice. Také je zde vždy spousta silných týmů, takže si lze pokaždé užít kvalitní pétanque. Turnaj Centrope v Liblicích je mým oblíbeným, líbí se mi i turnaj VARS na hradě Veveří.

Koho považuješ za nejlepšího českého hráče a hráčku?

Je pro mě složité a těžké posuzovat a hodnotit jednotlivé české hráčky a hráče, protože všechny neznám. Mohl bych jmenovat někoho z reprezentačních výběrů, ale myslím, že by to bylo irelevantní. Můj celkový pohled vyznívá tak, že Česko má celou řadu velmi dobrých hráčů a kvalitní základnu, ze které umí sestavit silný tým v každé kategorii. Snad bych zmínil, že spíš postrádáte dostatek kvalitních trenérů, respektive lidí, kteří tvoří jednotlivé výběry.

Který turnaj ze Slovinska bys doporučil k návštěvě českým hráčkám a hráčům?

Kromě turnaje seriálu Centrope, který vřele doporučuji, bych určitě nabídl některou ze sérií soutěží TOUR. Tedy hraní trojic, dvojic i jednotlivců, kterých se může zúčastnit kdokoli z Evropy či světa. Tyto soutěže jsou hrané v trochu volnějším společenském duchu, ale zároveň podle mezinárodních pravidel.

 

JOSEF KUCHLER

V barvách klubu PC Egrensis Cheb figuruje hned několik německých hráček a hráčů. Není divu, v tomto městě žijí Češi pospolu s Němci již po celá staletí. Ostatně samotný Chebský klub nese název euroregionu zahrnující Bavorsko, Česko, Sasko a Durynsko. Motto této organizace zní „životní prostor s budoucností a historií“, takže není divu, že vzájemná spolupráce se dotýká i světa pétanque. Jedním z průkopníků této spolupráce byl v roce 2005 Peter Rott, který přijel do Chebu navštívit místní hráče pétanque, které vzápětí pozval na oplátku do Německa na turnaje, kde se hrála kromĚ pétanque spíše boccia. Tak vznikly nové vazby, nové kontakty, nová přátelství. Pétanque se zalíbil a postupně u německých přátel zvítězil. V tu dobu již roli Petera Rotta převzali na německé straně jiní, zejména Roman Krassa a Josef Kuchler. A právě skvělý hráč a střelec, hrající vždy v tradiční pokrývce hlavy, se stal dalším zpovídaným hráčem v rámci mého projektu.

Josef, mimochodem letos slavící významné životní výročí, patří k těm hráčům, kteří neradi prohrávají, a vyznačují se absolutním zaujetím pro hru, která jej dokáže totálně vtáhnout. Bez nadsázky o něm můžeme říci, že je opravdovým srdcařem. Když ho potkáte na turnaji, neunikne vám jeho zarputilost a zaujetí pro hru. V roce 2006 začali jezdit němečtí hráči hrát do Chebu, naši hráči i hráčky zase na oplátku jezdili hrát do Německa, zejména v zimním období do haly v bavorském městečku Marktredwitz. A nezůstalo jen u chebských hráčů, této možnosti využívali i hráči z jiných českých klubů v regionu.

Díky úředním komplikacím se německým hráčům vyplatila registrace v českém klubu, proto v dnešním PC Egrensis figuruje hned 11 hráček a hráčů německé národnosti. Hlavní klubový turnaj Chebského klubu Grand Prix Egrensis se v roce 2012 odehrál na německém území, což jen potvrzuje skutečnost, že tato spolupráce žije a stále se rozvíjí. A právě tento turnaj v roce 2012 vyhrál Josef Kuchler po boku své dcery Francisky. Kromě této výhry se z vítězství na českých turnajích mohl Josef radovat ještě jedenáctkrát, nejčastěji po boku svého kamaráda a tradičního spoluhráče Romana Krassy. S 12 vítězstvími Josef zaujímá sdílené 60. místo v historickém žebříčku vítězů turnajů.

Jeho pétanque začátky se datují k roku 2004, kdy s přáteli hrál na zahradě s rekreačními koulemi na trávě a hru kombinovali s grilováním. Což jak sám uvádí, nemělo s pétanque v pravém slova smyslu nic společného. První turnaj sehrál Josef v roce 2007 v Hofu. A byl to pro něj skvělý zážitek. Poprvé hrál na hrubším štěrku a se svým partnerem tehdy neuhráli ani bod. Se zaujetím se díval zejména na střelce a sledoval ostatní hráče a jejich techniku. Tam poznal, že pokud chce být plnohodnotným soupeřem, musí trénovat a zdokonalit své umění. Na tomto turnaji byl Josef dle vlastních slov doslova „pohlcen virem pétanque“.

Za svůj největší úspěch na pétanque poli považuje Josef třetí místo na turnaji Centrope v Liblicích v roce 2015, které vybojoval se spoluhráči Romanem Krassou a Ivo Kacerovským, a čtvrté místo na MČR trojic v témže roce, které vybojoval společně s manželi Plucarovými, ale nade vše řadí první vyhraný turnaj O tlustou Bertu v roce 2011, kde vybojoval své vítězství spolu s Romanem Krassou v malebném prostředí u řeky Ohře pod hradem Loket.

Josef pracuje jako prokurista ve významné firmě na barvy a jeho práce je spojená s častým cestováním. Před časem jej služební cesta zavedla na několik dní do Düsseldorfu, kde se ve volném večeru zúčastnili s Romanem Krassou turnaje dvojic v kryté hale zdejšího slavného klubu Sur Place. Přihlásili se jako tým Egrensis Cheb. Nebývale se jim dařilo a postoupili až do finále. V té době byli na 180. a 250. místě českého žebříčku, což na místní hráče udělalo dojem při představě, jak dobře asi hrají ti nad nimi. Po turnaji se sešli s většinou hráčů, kteří se turnaje účastnili, a museli odpovídat na mnohé dotazy týkající se úrovně hry v České republice. Celé to ale skončilo humornou koncovkou, to když oběma rodilým Němcům bylo sděleno, že jejich úroveň němčiny je na Čechy překvapivě dobrá.

Ve volných chvílích se Josef kromě pétanque rád věnuje outdoorovým aktivitám, jízdě na kole, tanci a hudbě. Jeho oblíbeným nástrojem je saxofon, na který hraje v kapele. Spolu s manželkou se věnuje na amatérské úrovni společenskému tanci. Josef také nepohrdne dobrým jídlem, na bavorské kuchyni v podstatě vyrostl a má k ní srdeční vztah, i když se musí, jak zdůrazňuje, držet zkrátka skrz linii. Má také rád těstoviny všeho druhu a středomořskou kuchyni, která je lehčí. Prezident klubu Egrensis mi ovšem prozradil, že Josef nikdy nedokáže odolat klasické české osolené topince s česnekem!

Jaký největší rozdíl vidíš mezi turnaji v České republice a Německu?

Nemyslím si, že je velký rozdíl mezi českými a německými turnaji. Mám dojem, že Němci radši hrají na volném prostranství, tedy bez ohraničeného hřiště, a bez časového limitu. Tohle jsem v Česku nikdy nezažil. Taky máme tendenci hrát na skupiny i při menším počtu účastníků. To může vést k tomu, že jsou mezi zápasy velké pauzy. České turnaje jsou lépe zorganizované. Všechno v průběhu turnaje jde podle přesného masterplanu.

Co se ti líbí na českých turnajích a kam jezdíš nejraději?

Líbí se mi excelentní plánování a organizace turnajů. Pro mě je opravdu skvělé hrát 4-5 kol švýcara. Hrát pétanque v historickém zámeckém parku se spoustou zahraničních hráčů je pro mě velice inspirující. Pro to je pro mě číslo jedna turnaj Centrope v Liblicích.

Koho považuješ za nejlepšího českého hráče a hráčku?

Všichni čeští hráči, kteří jsou na žebříčku v TOP15 jsou excelentní. Někteří jsou více zaměření na plasování, jiní jsou neomylní střelci. Já osobně mám nejvíc v oblibě hráče, kteří dokonale ovládají všechny techniky. Všimnul jsem si stálého zlepšování se u některých mladších hráčů v krátkém čase. Vyšplhali se na žebříčku a je jasné, že se budou zlepšovat dál. Takže opravdu není možné říct, kdo je nejlepší. Ale když bych byl donucen říct dvě jména, rád bych ze skupiny nejlepších hráčů vyzdvihnul Veroniku Slobodovou a Jakuba Konšela.

Který turnaj z Německa bys doporučil k návštěvě českým hráčkám a hráčům?

Nejúžasnější turnaj je podle mě “Holstentor Boule Turnier“ v Travemünde. Býval to největší německý turnaj s účastí 512 dvojic, mezinárodními hráči a dech beroucími hřišti přímo na pobřeží Baltického moře.

 

DANA KLÚČIKOVÁ

Dana Klúčiková je slovenská hráčka, která zaznamenala u našich východních sousedů za poslední dobu zřejmě největší výkonnostní progres. Hraje teprve šest let, nicméně pétanque se u ní postupně stal doslova životním stylem. Danka, jak jí oslovují přátelé, se narodila v Nitře, ale odmala žila a vyrůstala v Bratislavě. Jejím snem byla práce v hoteliérství, nicméně díky okolnostem, zejména tehdejší době a neradostné rodinné situaci, si svůj sen dokázala splnit až v dospělosti a to díky vlastní píli, vůli a dálkovému studiu.

Před šesti lety poznala v rámci své pracovní náplně pétanque a od té doby se tato hra doslova stala součástí jejího života. Za dobrých klimatických podmínek chodí často trénovat a všechny víkendy věnuje cestám na turnaje na Slovensku i v zahraničí. Na zahradě si také buduje vlastní tréninkové hřiště. S pétanque byla nejdál ve Francii, nejčastěji ale jezdí na turnaje v našem středoevropském regionu, takže ji často můžeme přivítat na turnajích v České republice. Jejím snem je mít možnost reprezentovat Slovensko na světovém či evropském šampionátu a ráda by si jela zahrát do některé z exotických zemí.

Dana ráda cestuje, poznává nová místa a nové lidi. Nejdál byla v Dominikánské republice, ale nejvíc se jí líbilo na Srí Lance, kde spolu s kamarádkou při cestě na vlastní pěst strávily nezapomenutelné chvíle s místními lidmi, se kterými například oslavily budhistický Nový rok, navštívily chrámy a místa, kam by se s cestovní kanceláří nedostaly.

Dana má ráda zajímavá a exotická jídla, ale nedá dopustit na tradiční brynzové halušky. Vysoké pracovní nasazení, energii a hon za kariérou se Danka rozhodla trochu utlumit a více času chce věnovat svému hlavnímu koníčku, tedy pétanque. Našla si práci ve Slovenském svazu včelařů v administrativě, kde ji všichni v jejím koníčku podporují a vychází jí všemožně vstříc.

V loňském roce dostala Danka spolu s některými dalšími děvčaty ze zemí východního bloku nabídku k účasti na projektu Pétanque Academy, kterou pořádá francouzský klub Fréjus. Danka je tedy od loňského roku členkou tohoto francouzského klubu. Velmi si této nabídky a příležitosti hrát na turnajích a šampionátech s nejlepšími francouzskými hráči a hráčkami váží. I nadále ovšem zůstane dle jejích vlastních slov věrná slovenským a českým turnajům, na které už se velmi těší.

Jaký největší rozdíl vidíš mezi turnaji v České republice a na Slovensku?

Veľmi rada chodím na turnaje za hranice Slovenska, pretože každá nová skúsenosť na turnajoch v rôznych krajinách, či už v herných systémoch, na rozmanitých povrchoch alebo s rôznorodými spoluhráčmi a súpermi ma obohacuje a podnecuje vo mne chtíč zdokonaľovať sa v petangu. Na české turnaje sa vždy teším, pretože ich je počas sezóny oveľa viac ako na Slovensku a sú poriadané v krásnych kútoch krajiny. Turnaje v Čechách sú obsiahnuté väčšími počtami tímov ako na Slovensku, dokonca tie prestížne turnaje sú limitované a obsadené hneď ako sa spustí registrácia. Preto ma veľmi poteší, keď ma oslovia do tímu českí spoluhráči bez ohľadu na riziko, že im svojou účasťou v tíme “pokazím čísla sily tímu” a klesajú v poradí.

Ja ani nechcem poukazovať na rozdiely medzi slovenským a českým petangom, pretože ja vnímam stále obe krajiny ako môj domov. Petang ma obohatil o množstvo úžasných priateľov a vďaka tomu spoznávam nové miesta, kde by som sa možno nikdy nedostala. Čo sa týka odlišností, podotkla by som, že na českých turnajoch vnímam viac oduševnenejších hráčov, viac ambicióznejších a možno aj viac skúsenejších (v medzinárodnom meradle). Na slovenských turnajoch je atmosféra viac uvolnenejšia a veľa hráčov si ide “len tak” zahrať a stráviť tak voľný deň. U vás sa mi páči aj to, že po základných kolách je možné si zahrať v “dohrávacích kolách”, hráči sa neponáhľajú tak domov a pri finálových zápasoch je viac divákov. Teším sa už na turnaje v tohtoročnej sezóne a verím, že sa ich vzhľadom na situáciu s pandémiou dočkáme

Co se ti líbí na českých turnajích a kam jezdíš nejraději?

Sčasti som už odpovedala na otázku v predošlej odpovedi, ale nikdy nezabudnem na to, keď som sa dostala prvýkrát na českú Centropu do Liblíc. Sánka mi spadla z nádherného prostredia a z úžasnej organizácie celého turnaja. Bolo to pred štyrmi rokmi. Odvtedy intenzívne vyhľadávam účasť na turnajoch v Čechách. Porovnateľne nádherné miesto je aj v Slavkove, Karlových Varoch či vo Veveří. Pekné a kvalitné turnaje sú v Lipníku, vo Vědomicích, v Ořechu, v Brne, v Chrudime či v Nymburku, no na veľa turnajoch som ešte nebola. Všade veľmi oceňujem pohostinnosť a výbornú prácu organizátorov a hlavne priateľské prostredie, za čo som veľmi vďačná.

Koho považuješ za nejlepšího českého hráče a hráčku?

Tak toto je asi najťažšia otázka z ankety, pretože by som nechcela vyzdvihnúť len jedného. Ale zároveň je to pre mňa aj veľmi jednoduché, pretože ja mám najradšej z turnajov sledovanie semifinálových a finálových zápasov, kde je naozaj vidieť výkony najlepších hráčov počas celého turnajového dňa. Čo sa týka žien, môj obdiv za hernú stabilitu a vyrovnaný výkon počas turnajov má Veronika Slobodová, naozaj sa je čo od nej učiť. Ale v Čechách je množstvo kvalitných petangových hráčok a výborná konkurencia, ako napr. Sylva Mrázková, ktorú mám nesmierne rada pre jej krásnu usmievavú povahu, Kačenka Froňková, malé žieňa, ktorá nádherné plasuje, Danka Tomášková, ktorá je výborná spoluhráčka a nikdy nesklame vo svojich streleckých či plasérskych výkonoch, Jiřinka Demčíková, ktorej strely sú tak neomylné, že mám pred ňou veľký rešpekt, Miluška Kutá, z ktorej srší veľký pokoj a rozvaha, a takto by som mohla menovať ďalej a ďalej.

Muži v Čechách sú veľmi silní hráči, vnímam niektorých ako skúsených profesionálov. Bez pochýb je pre mňa TOP hráčom Ivo Michálek, s ktorým som mala tú česť dvakrát si zahrať a počas hry som získala od neho veľa cenných rád a usmernení, za čo som mu veľmi vďačná. Vnímam ho ako výborného kouča a je mi veľkým vzorom. “Michálkovské trio” Ivo, Tomáš a Honza je proste najlepší český mužský tím. Keď som prišla k nim domov prvýkrát a uvidela som to množstvo trofejí, nevedela som udržať svoje emócie a híkala som od prekvapenia. Zanechalo to vo mne veľký dojem a vždy s rešpektom sledujem ich herné výkony.

Který turnaj ze Slovenska bys doporučila k návštěvě českým hráčkám a hráčům?

Bolo by výborné, keby mali českí hráči väčší záujem o naše turnaje, pretože vnímam absenciu zahraničných hráčov na turnajoch na Slovensku. Bude to ale asi tým, že u vás je turnajov markantne viac ako u nás a v rozhodovaní hráča kam ísť na turnaj možno zaváži otázka cestovania alebo aj atraktivity jednotlivých turnajov. U nás asi najatraktívnejším turnajom pre vás je Centropa cup, ktorého organizácia bola posledne ohrozená limitujúcim počtom tímov a aj tak trochu limitujúcimi obmedzeniami zo strany ubytovacieho zariadenia, čo ma mrzí, ale dúfam, že v budúcom ročníku budú podmienky priaznivejšie.

Čo sa týka ostatných turnajov, určite by sa našli v termínovníku pekné turnaje, ktoré by stálo za to absolvovať. Klub KPPS zo Šale pravidelne organizuje v areáli Kaskády v Galante radu atraktívnych turnajov ako napríklad na jar Svätoplukove dvojky, v lete dvojdňový turnaj Milujeme petang alebo na jeseň O tri svätoplukove prúty (trojice). Klub Prásk v lete organizuje tradičný trojdňový petangový festival Vtedy na západe v krásnom prostredí zámočku v Kočovciach pri Novom Meste nad Váhom. Klub Moped poriada zaujímavé turnaje v malokarpatskom prostredí ako napríklad Malokarpatský pohár (trojice) a Červený kameň (trojice) na zámockom nádvorí v Častej. V Bratislave a okolí poriadajú turnaje kluby Hohenlohe, Slopak a Jewel, z ktorých stoja za zmienku Jewel Cup (trojice), 150+ (trojice), Hohenlohe Cup (dvojice), Novembrové gule (dvojice) či Turnaj plný nežností (jednotky). Nezaháľajú však ani ostatné kluby na strednom či východnom Slovensku. Ja verím, že si určite v budúcnosti naplánujete výlet na Slovensko a zahráme si spolu alebo proti sebe na niektorom zo slovenských turnajov. Veľmi sa teším na vás všetkých českých petangových nadšencov na našich slovenských a českých turnajoch.